Počasí nám kazí plány
Tři roky plánovaná zimní cesta, tři dny nevyplula loď z Německa, a tři dny focení na Düne.
Co bychom si mohli více přát v prosinci, kdy u nás není počasí nic moc. Během jarních měsíců jsme ostrovy v Severním moři navštívili již několikrát, ale v zimě nám do toho něco vždy vlezlo. Letos to muselo vyjít, ale začátek cesty na to příliš nevypadal.
Do Cuxhavenu, přístavu v Německu, jsme vyjížděli dva dny před Štědrým dnem. Poslední tři dny jsme sledovali počasí, stále panovaly bouře, a loď již tři dny na Helgoland nevyplula. Bylo tedy na zvážení, jestli vůbec do Cuxhavenu jezdit. Jestli to nebude zbytečná cesta přes celé Německo, aby nám ráno řekli, že se bohužel bouře a moře nezklidnilo, a loď opět nemůže vyplout…ale vidina těch malých čerstvě narozených tuleních mláďat, byla silnější.
Vyjeli jsme pozdě večer přes Prahu, Ústí nad Labem, Dresden, Leipzig, Hannover a Bremen. Před Ústím nad Labem nás čekalo nemilé překvapení, bylo asi půl jedné v noci, a začala sněhová vánice. Padaly velké sněhové vločky, jako pětikoruny, auta nemohla projet, kamiony zacpaly jeden pruh. Už to vypadalo, že tam ani nedojedeme. Naštěstí přijel sypač s pluhem, a tak jsme za ním jeli až na hranice. Německo je celkem placka, byla tedy poměrně velká šance, že jakmile klesne nadmořská výška o pár set metrů, bude místo sněhu jen voda a to náš zachránilo. Naštěstí jsme vyjeli s dostatečným předstihem a byl prostor řešit tyhle situace. Do přístavu Cuxhaven to máme z domu zhruba 1000 km, což se nám nakonec povedlo zvládnout na zátah přes noc.
Mapa ostrova Helgoland a DüneNoční přejezd do přístavu Cuxhaven
Do přístavu jsme dorazili včas, a dokonce i loď byla připravena vyplout. Řekli nám, že je to jediná loď, která tento týden vypluje, protože budou Vánoce, a to nic nepojede, i kdyby bylo počasí krásnější. Takže hurá na palubu. Trochu víc to s námi houpalo, nemohli jsme si položit ani pití na stolek, okamžitě odjelo na druhou stranu stolu, ale co, hlavně, že plujeme. Bylo celkem zábavné sledovat výškoměr na hodinkách, ten se pohyboval v rozpětí +- 4-5 m, což odpovídalo velikosti vln. Cesta obvykle trvá 2,5 hod., dnes trvala skoro 3 hod. Kvůli velkým vlnám byla i taková cesta na toaletu opravdovým zážitkem. Konečně si připadáme jako praví námořníci, kdy se potácíte přes palubu, a nevíte, který krok ještě vychytáte, abyste neskončili úplně někde jinde, než byl původní záměr.
Před vyplutím nás čekalo na parkovišti ještě jedno překvapení – dali nám papírový pytlík na který jsme měli napsat své jméno, SPZ a telefonní kontakt, prý pro případ, že opět začnou bouře, a moře zalije celé parkoviště. Pak budou potřebovat všechny klíče od zaparkovaných aut, aby je převezli jinam.
Vylodili jsme se na ostrově Helgoland
Nic z toho nás neodradilo, a konečně jsme připluli na ostrov Helgoland. Po vylodění přišla silná bouře doprovázená opravdu vydatným deštěm. S batohy na zádech a taškami přes rameno jsme museli v silném lijáku ujít necelý kilometr k ubytování. Ubytovali jsme se blízko pobřeží, je to kousek k loďce, která nás bude převážet na sousední ostrůvek Düne. Dnes už by bohužel nemělo význam jezdit na vedlejší ostrov Düne, je prosinec, a slunce zapadá moc brzy, počkáme na první ranní spoj. Volné odpoledne jsme využili k procházce po ostrově, nákupu potravin a pokusili se najít saunu, která měla být v ceně ubytování, byla však v jiné budově.
Ranní přejezd člunem na ostrov Düne
Loďka vyjíždí v osm hodin, je ještě tma a na ostrově jsme jen s ochranáři. Obcházíme ostrov a zjišťujeme, že většina ostrova je uzavřená, aby měli tuleni klid na rození mladých. Nakonec však zjišťujeme, že samice s mláďaty jsou téměř po celém ostrově, a to i uprostřed, musíme si dávat pozor, kudy jdeme. Když leží na cestičce, tak nám dávají dost hlasitě najevo, že tudy cesta nevede.
Jeden z ochranářů nám sděluje, že před pár dny byla obrovská bouře, a ocelový plot, který postavili kolem pobřeží, aby turisté k mláďatům nemohli příliš blízko spadl, a tuleni se tak dostali na celý ostrov. Nikdy nevíte, odkud se nějaký tuleň „připlazí“. Jsou i na místech, kde se běžně nevyskytují.
Celkem nás zajímá, jak se nyní tuleni dostanou zase zpět k moři, ale po obchůzce celého ostrova, zjišťujeme, že jsou tam pořád cesty, kudy se mohou k moři dostat. Jeden ze samců leží u zábrany, a zkouší do ní strkat, ochranář mu jde otevřít, ale samec na to měl jiný názor, nadzvedl své obrovské tělo, a převalil se přes metrovou zábranu. Byl to opravdu neskutečný výkon s takovou váhou. Moc lituji, že jsem neměl zrovna v tu chvíli foťák po ruce, ideálně přepnutý na video.
Ochranář nám říká, že letos tam mají asi 700 mláďat, je úžasné, že se jich tolik rodí. Helgoland je plný turistů, ale na Düne nás jezdí jen tak něco kolem 10, takže tu panuje naprostý klid. Většina turistů řeší svátky a konec roku, tuleni na Düne jsou pro ně až moc velký „extrém“.
Počasí je jak na houpačce, chvílí svíti slunce a za chvíli se strhne bouřka a silný vítr, kdy přes létající písek a vodu není téměř nic vidět. Tuleni si ale počasí moc nevšímají, a dál se spokojeně povalují po pláži. Je to neskutečná nádhera, vidět tolik maličkých mláďat. Některá jsou už měsíc stará, některá mají teprve pár dní.
Když jsme odjížděli, moc jsme si přáli vidět, jak se to malé plyšové stvoření narodí. Vyšlo to, a přímo na Štědrý den. Jedna ze samic, která ležela uprostřed ostrova, se rozhodla své malé přivést na svět. Ihned po porodu se slétli rackové a vrány, vše co šlo, důkladně uklidili. Příroda to tak má prostě zařízené, nic nepřijde nazmar.
Jen jsme tiše leželi a pozorovali matku s mládětem. Jak se na sebe dívají, jak malého očichává, a on se snaží najít, kudy že teče to vydatné mateřské mléko. Tulení mláďata musejí hodně pít, protože s matkou zůstávají jen 4 až 6 týdnů. Pak už se musejí naučit být samostatní a živit se sami. Mláďata se rodí s váhou kolem 10 kg. Mají tedy za úkol svoji váhu v co nejkratším čase zdvojnásobit, aby přežila první dny bez matky. Přesto ztratí v téhle době až dvacet pět procent své původní váhy, a některá nepřežijí.
Mladé tuleně bedlivě střeží každý den ochranáři. Ti, kteří zůstanou bez matky, odvážejí a krmí je umělým mlékem, než dostatečně přiberou, a mohou být vypuštěni zpět na pláž. Od narození umí plavat a potápět se.
Po odstavení mláďat dochází ihned k opětovnému páření.
U tuleňů dochází k tzv. odložené nidaci, oplozené vajíčko se zastaví ve svém vývoji zhruba na 2,5 měsíce, takže se mládě narodí až za rok zase v době, kdy dochází i k páření. Tímto je minimalizována doba, kterou musí zvířata trávit na souši s mláďaty.
V tuto dobu je potřeba mít se stále na pozoru. Samice si bedlivě střeží své potomky, a samci mají zájem o páření. Ležet si tam jen tak na písku, není moc bezpečné. Nikdy nevíte, z které strany se k vám někdo přižene, a to opravdu. I přesto, že vypadají nemotorně, dokáží se pohybovat rychlostí až 20 km/h. O čemž nás přesvědčil jeden ze samců.
To si tak fotíte samici s mládětem, a v tom na vás volá ochranář, ale fotografové to znají, když je někdo zabraný do focení a hledí jen do hledáčku fotoaparátu, nevnímá dění kolem. Jeden samec se chtěl podívat, co že to tam leží za stvoření, jestli by to nešlo i s ní. Ale když se postavíte, rychle pochopí, že tohle není objekt jeho zájmu. Většinou jsme to dělali tak, že jeden z nás fotil a druhý hlídal okolí, nikdy totiž nevíte odkud se dospělý tuleň objeví, není vůbec slyšet a pohybuje se celkem rychle. Kvůli popadaným zábranám byli opravdu po celém ostrově. Nejednou se stalo, že se nám dospělý tuleň objevil pár metrů za zády.
Občas dojde k pokousání, ale to si většinou turisté zaviní sami. Pokud uvidíte, že je nějaký tuleň do něčeho zamotaný, není dobrý nápad, jít ho vysvobodit. Od toho jsou tam ochranáři, kteří vědí, jak jim pomoci, bez újmy vlastní i jejich. Bohužel někdy se těm „dobrým skutkům“ nedá zabránit, a proto tam mají nachystaný vrtulník, který toho dobrodince přepraví do Německa k ošetření. Zuby mají opravdu špičaté a ostré jak pilka.
Třetí den bylo opět divoké počasí, volali nám na Düne, že se musíme vrátit na Hlegoland. Loď dva dny nejela do Německa, a nyní připluje, ale hned se vrací zpět, a poté to vypadá, že zase několik dní nepojede. Vůbec se nám nechtělo vracet, ale počasí nikdo neporučí.
A ještě perlička na závěr, po připlutí do Cuxhavenu jsme si chtěli vyzvednout od zaměstnanců přístaviště klíče od auta, ale bohužel je nemohli najít. Pracovníci z přístavu začali sedat do aut a odjíždět, nikoho nezajímalo, že nemáme klíče od auta. Nakonec jeden z nich zavolal kolegovi, ten se naštěstí vrátil, odemknul kancelář a prohledal sáčky s klíči v šuplíku pracovního stolu, klíče nakonec našel. Mají v tom hoši asi trochu bordel, kde je „pověstná“ německá důslednost.
Skončil nám krásný, ale krátký čas s těmito bílými plyšáky, ale o to důvod víc, se tam zase někdy vrátit.
Ze života tuleňů
Tuleň je ploutvonožec, který se vyskytuje v pobřežních oblastech severní polokoule. Je to nejrozšířenější ploutvonožec na světě.
Samci dorůstají maximální délky 1,9 metru, samice 1,7 metru. Dospělí tuleňové váží obvykle mezi 65 až 170 kilogramy. Samci bývají těžší než samice. Mají světle nažloutlou až tmavě šedou srst s tmavými skvrnami. Z čumáku a nad očima vyrůstají hmatové chloupky (vibrisy), které jim pomáhají nalézt potravu i v kalných pobřežních vodách.
Tuleňové jsou vybaveni speciálními adaptacemi, které jim umožňují dlouhé pobyty pod vodou. Průměrně mohou zůstat 3 až 5 minut pod hladinou. Někteří jedinci jsou schopni se potopit i na 30 minut. Tuleňové mají velké srdce a silné svaly, což jim umožňuje efektivněji transportovat kyslík do tkání. Během potápění snižují svou srdeční frekvenci a zastavují krevní oběh do nekritických oblastí těla.
Tuleňové se živí hlavně rybami, ale také měkkýši a korýši. Potravu získávají výhradně z vody. Potápí se do mělkých hloubek do několika desítek metrů, ale dokážou se ponořit i do hloubek přesahujících 600 metrů.
Rozmnožování probíhá v koloniích na břehu. Samice přichází na lekoviště, kde si vybírá samce k páření. Samice rodí jedno mládě. Doba gestace trvá kolem 3–4 týdnů.
Tuleň obývá pobřežní oblasti Atlantiku a Tichého oceánu. V Atlantiku sahá od Francie přes Spojené království po Skandinávii a Špicberky. V Tichém oceánu obývá západní pobřeží Severní Ameriky a Japonsko.
V minulosti populace silně utrpěla během komerčních lovů. Od počátku 70. let jsou tuleňové na většině území chráněni.
Chce to kvalitní oblečení
Kdo by se chtěl vydat na ostrov v zimním období, určitě by si měl vzít Gore-Tex kalhoty i bundu. Počasí se tam hodně rychle střídá, a pro ležení na mokrém písku se bude Gore-Tex hodit, může být pochopitelně i jiná nepromokavá membrána. Dlouhodobě máme vynikající zkušenosti s firmou Tilak, je to tuzemský výrobce špičkového outdoorového a horolezeckého vybavení které nás nikdy nezklamalo.
Informace o ostrově Helgoland
Ať už se vypravíte na Helgoland a Düne v zimě nebo v létě, vždy tam na vás bude čekat spousta zvířat a nečekaných zážitků. Ostrov je vzdálen od pevniny asi 40 km. Obývají jej z velké části Frísové. Stálých obyvatel žije na ostrově okolo 1500. V minulosti byl Helgoland součástí Šlesvicka, jež patřilo Dánsku. V roce 1807 Velké Británii a teprve v roce 1890 vyměnilo Německo ostrovy za Zanzibar. Do konce 2. světové války se na souostroví cvičily nálety. Na horní plošině ostrova jsou dodnes vidět díry po explozích leteckých bomb. Dnes se tam v klidu pasou domácí zvířata. Teprve až v roce 1952 se tam začali zabydlovat první civilisté. Symbol celého ostrova je skalnatý výběžek zvaný „Dlouhá Anna“.
Na Helgolandu stojí maják, který je vybaven jedním z nejsilnějších světel. Při dobré viditelnosti ho lze vidět až ze vzdálenosti 78 km.
Na ostrově se nachází asi 400 m podzemních prostor, které měly dříve sloužit jako bunkry. Přesný počet a délka však dosud není známa. V severní části ostrova se nachází kostel Sv. Mikuláše, jehož vnitřní zařízení pochází částečně ještě z původního ostrovního kostela. Kostel je návštěvníkům zpřístupněn celoročně. V dolní části ostrova v blízkosti přístavu se nachází vodárna, která z mořské vody vyrábí vodu pitnou. Kvůli nedostupnosti zdroje pitné vody je cena vody na Helgolandu čtyřikrát vyšší než na pevnině. Navštěvujte spíš duty free shopy, tam nakoupíte poměrně levně. Celý ostrov se nachází v bezcelní zóně a zejména „kvalitní“ alkohol je tam opravdu za „hubičku“. Ochutnat zde můžete také místní pochoutku, čerstvě uloveného humra.
A komu by se nechtělo na ostrovy lodí, je možné letecké spojení na ostrov Düne (létají sem menší letadla z několika malých letišť v severním Německu, let trvá cca 20–30 minut).
Na ostrově neuvidíte téměř žádná auta, jen elektromobily, které navíc mohou používat pouze místní záchranné složky. Velkou zvláštností je fakt, že zde nesmí být používána žádná jízdní kola (výjimka je udělována pouze v zimních měsících dětem a mladistvým)
V zimním období není jednoduché se na ostrov dostat kvůli nestabilnímu počasí, každopádně to stálo za to a určitě se tam zase někdy vrátíme. Stejně tak tam rádi jezdíme v jarních měsících, kdy už jsou na Helgolandu i terejové, a spoustu dalších ptáků, ale o tom zase až příště, v dalším článku.
